Hřbitovní kvítí
Zápisky z divočiny - 3. díl
Aby vám neuniklo nejnovější dění, aktuálně naší vesničkou hýbe kauza Hřbitovní kvítí. Stařenky a stařečci postávají před obchodem a obtěžkáni nákupními taškami nadávají na kriminální mládež, která jim zákeřně dělá nepořádek v počtu a rozložení hřbitovních ozdob. Padla dokonce slova jako krádež...policie... a ...na zadek...
Vypátrat původce přesunu několika květin z hrobu na hrob nedalo velkou práci.
Indicie číslo jedna:
Nejvíce "ukradených" kytek se našlo na hrobě nedávno zesnulé a velice oblíbené pomocnice z místní mateřské školky.
Indicie číslo dvě:
Dětí, které chodí ven je tu opravdová hrstka.
Indicie číslo tři:
Byla to ta Vojáčkovic holka s kamarádkama.
Dostala jsem tedy dobře míněné předvolání do místního krámku k podání vysvětlení. Abyste správně rozuměli, konzum je u nás cosi jako psychologická poradna a národní výbor v jednom. Když se někdo potřebuje vynadávat, jde tam. Když si potřebuje popovídat, jde tam. A když potřebuje něco vyšetřit, to už vám snad nemusím ani vysvětlovat. Jde zkrátka do krámu.
Jdu na kobereček
No a protože naše statečná prodavačka Mery už měla všeho toho nadávání dost, pozvala si mě jako posilu. Moje vysvětlení bylo docela jednoduché. Rádi se chodíme s dětmi procházet na "náš" hřbitov, je totiž úchvatný. A naše děti, protože nemáme žádný vlastní hrob, který bychom si mohli hýčkat a činčat, mají za úplně nejlepší zábavu na světě to, že sbírají větrem popadané kytičky a staví je pěkně zpátky na své místo.
Bětka a kámošky na hřbitov párkrát zašly samy a v naivní představě, jak dělají dobrou věc, ozdoby patrně postavily jinam.
Úplně je vidím, jak radostně hopkají po hřbitově a dělají tam konečně ten správný pořádek. Pobíhají mezi hroby a prozpěvujíce si činčají nebožtíkům náhrobky podle svých představ.
Jenže. Dospělí jakoby najednou úplně zapomněli, že byli také dětmi a jejich tak dobře míněnou výpomoc označili za kriminální čin. Žádali exemplární potrestání. Sdělila jsem jim, jak se věci mají a že našim dětem stačí vysvětlit, co se po nich žádá. To rozzlobeným staříkům nestačilo. Dožadovali se výprasku a zákazu chození na hřbitov. Prý tam děti samotné nemají co dělat! To by se za jejich mládí rozhodně stát nemohlo!
Na celé aféře jsem našla jedno velké pozitivno. Jestli místní důchodci nemají horší starosti než pár přemístěných květináčů, jsou na tom vlastně ještě docela dobře. No ne?
P.S. A kdybyste se na náš hřbitůvek chystali někdy vypravit, doporučuji vám dušičkovou noc. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla. Stovky světýlek jak z Harryho Pottera. To vám vezme dech!