Deník Antivakserky 28 - Hypochondři
Před školou tvoříme zcela nečekaně malou skupinku odmítačů. Mámy. Jedna má autoimunitní onemocnění s cizím, nezapamatovatelným názvem. Je pobledlá, vypadá slabě. V létě ležela měsíc v nemocnici, záněty se jí stěhují po těle, tentokrát byl v krku. Má také cosi s cévami, ukazovala modřiny, které se jí po těle dělají. Léčí jí snižováním imunitní odpovědi pomocí kortikoidů.
Už v létě jí lékař rychle hnal na očkování. Nechce, celá její rodina nechce. "V tom jsme naštěstí zajedno". Řeší ovšem bráchu, který na ně tlačí, aby ochránili onkologicky nemocnou maminku, která bydlí s nimi o patro výš. Vyhrožuje a nadává jim kvůli tomu, že jí nezodpovědní potomci nakonec nakazí. Těžké rodinné situace. Syn nutí matku do zákroku, který odmítá a nadává jí. Předpokládá totiž, že jí sestra s rodinou "úplně vymyla mozek".
Druhá mamina se chechtá tomu, že všude řádí smrtící pandémie, jen v naší škole nikdy nic. Ještě tu nebyl nikdo pozitivní. To asi díky té přírodě kolem, že? Manžel tlaku nakonec podlehl a kvůli práci na tu svou Tečku šel. Povídala, že její dva synové nejsou očkovaní na nic a představa, že by s tím začínala zrovna touhle vakcínou je vysoce směšná a nepravděpodobná. Když jsem vyprávěla o masakru, co jsme si užili v Národním muzeu, klepala si na čelo, jako že kam to lezeme! Že máme mít rozum a chodit raději do lesa. Má recht!
Sváču jsme kupovali v místním obchůdku. Paní s pánem už ani raději s nikým nediskutují a neříkají své názory, protože se bojí hlouposti lidí, kteří by se snad mohli bát chodit do obchodu, kde prodávají neo. jedinci. Médiím nevěří, připadají jim jak za minulého režimu. Čtou Reflex.
Kamarádka Eva mi vyprávěla, jak měli předvánoční srázek s "holkama" z volejbalu, jen tak venku, na svařáček. Přišla k ní 60 letá kámoška. "Tak co, už ses nechala vopíchat?" "Nenechala." "To je dobře, já taky ne, nás nedostanou!"
Mně vám vždycky potěší tahle drobná, spiklenecká setkání...
Odpoledne jsme vyrazili do nákupáku, děti potřebovaly nakoupit dary pro nás a pro kamarády. Vloni jsme s mužíkem na dětičky čekali v kavárně, tentokrát jsem zůstala na parkovišti v autě a Míra pro jistotu doma. Pozoruju, jak se mi vůbec nechce nikam chodit. V tomhle obchoďáku jsme byli naposledy v září. Měli jsme ho dřív rádi, ale teď, než abych tam trapčila s náhubkem, po kterým mi je vždycky zle, nebo čekala, že na mě bude bez něj někdo držkovat, radši čumim v autě na kapky deště, jak padají na čelní sklo.
Byla jednou jedna 23 letá Casey z Nového Zélandu. Milovala svou práci a proto si s nadšením doběhla pro první dávku. Ale fakt s nadšením. Věřila, že to s ní myslí vědci a vláda dobře. Rozdíl cítila hned, nebylo jí dobře. Neurologické příznaky po těle se zhoršovaly a zhoršovaly. Když pak přišla do práce s tím, že jí je po vakcíně blbě a nebude moci pracovat, šéfové jen zakouleli očima a řekli jí, ať jde tedy domů. To bylo poslední, co od nich slyšela. Nakonec skončila v nemocnici. Tam se k ní chovali jako k malomyslné, její potíže ignorovali, zlehčovali, nechtěli věřit ani vidět, že by něco takového bylo možné. Podezírali jí, že je to psychické, že si vymýšlí. Teď je na vozíčku, má bolesti, jedna noha se jí nervózně klepe, rukama bouchá o sebe nebo s nimi musí tak divně mlátit do nohou. Hlava občas vypoví službu a nepřirozeně se zkroutí do strany.
Na facebooku se objevil příběh statečné lékařky Kelseyové, která se v 60. letech i přes obrovský nátlak farma firmy a osobní výhrůžky, rozhodla zakázat použití léku Contergan pro USA. Tento zázrak moderní vědy se používal ve 48 zemích světa celé 4 roky, v letech 1957 - 1961. Vedlejší účinky byly bagatelizovány. A jelikož byl mezi těhotnými ženami oblíben na uklidnění a na spaní, narodilo se více než 100000 velmi vážně poškozených dětí po celém světě. Bez rukou, nohou, uší a s mnoha dalšími postiženími. Nakonec byl přípravek díky jednomu z nejdelších soudních sporů vůbec zakázán.
Čtyři roky trvalo, než se prokázalo něco tak zjevného! Navíc si prý výrobce nedal pokoj a látku pod jiným názvem dál prodával v jižní Americe na léčbu lepry. Poslední poškození dětí bylo tak zaznamenáno v roce 2010. 1. září 2012 se německý výrobce omluvil.
Máme před sebou zjevně běh na dlouhou trať.