Deník Antivakserky 55 - Nemoc z šoku
Pár dní jsem neměla náladu psát. Trnula jsem, co ten Míra. Těžký někoho uklidňovat, když se člověk sám bojí. Radši marodit sama než to pozorovat u druhých, jsem pak jen nervózní. Dny byly teď tak nějak stejný, nic se kromě pozorování tatínkovy choroby nedělo. Dneska pobolívala hlava Kubu, nebylo mu dobře od žaludku a večer hodil správnou kovidovou šavli. Už máme pozitivní i Zuzanku, nic jí není, a tak si tady plánujeme, co všechno zažijeme a kam všude vyrazíme, až tohle marodění skončí.
Dostali jsme dobrou radu, že nemáme s testováním spěchat a osvědčila se nám. My, co si PCR šťouradla případně platíme, musíme s těmi, co nám díky příznakům radostně cáluje pojišťovna, zacházet velmi obezřetně... Já měla hraniční hodnotu 4. den od prvních příznaků a pozitivní test až 6. den. Proto se Míra nechal testovat až později. V úterý lehl a pozitivní byl 5. den, na domácím antigenu měl ten den ale jen slaboulinkou čárku.
Koukala jsem na rozhovor se Stefanem Lankou. Už když tahle paráda začala, dostala se mi do ruky jeho kniha, ve které vysvětloval, jak je to doopravdy s virem HIV. Je ve svých tvrzeních hodně odvážný. Říká, že viry tak, jak je chápe věda, neexistují. Že nikdy nebyla dokázána ani jejich existence, natož přenos. Že veškeré předpoklady současné vědy jsou založeny na tom, že se určitá parta odborníků takto dohodla. V odborných kruzích je samozřejmě za šarlatána. Ale myslím, že poslechnout si jeho argumenty, je velmi zajímavé a něco na nich rozhodně bude.
Hodně vychází z myšlenek doktora Hamera, zakladatele Germánské nové medicíny. Ten po zkušenostech s léčbou rakoviny u sebe i u druhých, vykoumal, že nemoc nevzniká zvenku, působením nějakých patogenů, ale že přichází zevnitř. Samotné tělo vytváří projevy nemoci. Podle něj má každé marodění dvě fáze. Začíná konfliktem nebo šokem. V první fázi nás onen konflikt zaměstnává natolik, že ho máme plnou hlavu, nedá nám spát... Pak nastává druhá fáze - přichází únava, bolesti hlavy a zánětlivé procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v léčebné fázi opravuje. To, kde na těle se daný konflikt projeví, má své určité přesně dané zákonitosti.
Tedy to, co my vnímáme jako nemoc a projevy, které potlačujeme, je vlastně už úzdravná fáze, ve které se tělo s prožitým šokem snaží vyrovnat a napravuje poškození z něj vzniklá. Mně tento přístup dost sedí. S Mírou se živíme tím, že učíme lidi, jak právě tyto konflikty či šoky odhalit a vyřešit tak, aby člověk netrpěl psychicky a aby se tělo mohlo dát pak samo dohromady.
Tak a teď zpátky ke koroně. Čím to celé začalo? Vzpomínáte si na první zmínky? Na první okamžiky? Nejprve přišel strach, důmyslné strašení čínskými mrtvolami v ulicích. A pak teprve následovala opatření. Takže šok bychom měli. A pořádný. Náhlá ztráta svobody a kontroly nad našimi životy byla pro nás, občany demokratických zemí, největší ranou do hlavy, kterou jsme kdy dostali.
Šok, konflikt, poznáte tak, že je to něco, co nedokážete zkousnout, co naprosto převrátí vaše dosavadní hodnoty a fungování. Něco, s čím se jen těžko smiřujete. Může to být zdánlivá drobnost a může to být i velké trauma v podobě úmrtí nejbližší osoby.
A pak přišla opatření - lékaři nejprve přestali léčit pacienty. Kdo měl covid, byl vyzván, ať doma trpělivě počká na ventilátor a na smrtku. A ona často, povzbuzována dalším a dalším strašením médií a "odborníků", ochotně přišla. Umřelo pár desítek tisíc lidí, mnozí zbytečně, jen proto, že nemohli zajít k obyčejnému obvoďákovi pro uklidnění, pro nějaký lék... Člověk, ponechán doma svým (a tady bohužel nejen svým) strachům, ztrácí kontrolu nad svým zdravím. Do toho jsme začali přicházet o sny, o budoucnost, o obživu. Často to, co jsme léta budovali, zmizelo jak pára nad hrncem. A nemá to konce.
Nejprve tu tedy byl pořádný konflikt, v aktivní fázi nám to nešlo z hlavy, nedokázali jsme mluvit o ničem jiném... pak přišla nemoc. Příznaky. Pamatujete? ...Únava, bolesti hlavy a zánětlivé procesy... Toto pravidlo lze prý vysledovat u všech známých epidemií. Nejprve bouchla někde sopka, ochladilo se, byla malá úroda, lidem se začalo hůř dařit, hladověli, prožívali stejný typ stresu... A tak "dostali" stejnou nemoc, stejné příznaky.
A ještě zpátky k virům. Co vlastně ty testy testují? Proč až po tolika dnech od prvních příznaků? Kdyby platila teorie o virech jako částicích, které letí a já je vdechnu a onemocním, musela bych je přece najít hned. Stefan Lanka (a nejen on) říká, že viry a bakterie jsou produkty těla, kterými si pomáhá napravovat a zvládat vzniklá poškození.
Kdyby to tak bylo, objevil by se virus až po několika dnech od prvních příznaků...