Deník Antivakserky 64 - Bůh promluvil
Leden je vždycky naprd. Ale kdyby se tenhle smazal, nic tak hroznýho by se teda fakt nestalo. Už aby byl únor. Příšerně fučí. V noci se budíme a posloucháme, jestli nám silné nárazy větru neodlupují tašky ze střechy. Kdo nemá chalupu s několika kilometrama střech, nepochopí. Na výletování počáso teda rozhodně není. Přesto to všude vře a demonstruje. Kanadský premiér se s rodinou rozhodl před těmi "pár nevýznamnými demonstranty" utéct z města. Bude jako někde v úkrytu čekat, než zase odtáhnou? Nechápu. Premiér se bojí svých vlastních občanů?
V Izraeli, ve výstavní baště očkovací diktatůry, se prý za týden zruší očkovací pasy. Dánsko začátkem února ruší všechna opatření. V Rakousku končí zákaz vycházení pro neočkované, ovšem povinná vakcinace, pod hrozbou obrovských pokut a vězení, stále platí. A u nás ministr Válek (fakt s velkym V, na to pozor!) sbírá odvahu pustit do hospod už i podlidi.
Omikron uposlechl výzvy o zakopávání příkopů a demokraticky bere stejným dílem očkovaný i neočkovaný. Kontrolovala jsem dneska po telefonu pacienty - jednoho kamaráda a Mírovu ségru. Ležej s teplotama a různými dalšími prapodivnými projevy koronavirové nákazy. Pozoruhodné na současné vlně je to, že většina z nás neví, kde tolik obávanou breberu vdechla a že nikdo z nás za ty dva roky koráč neměl. A teď bác! Navíc se nějak nedaří plnit ty nemocnice a vypadá to, že se fakt už celá ta šaškárna bude muset zrušit. Mně teda ty průběhy, o kterých slyším, nijak limonádkový nepřipadaj. Ale třeba to teď prostě prověří ty poslední nákaze dvě léta drze vzdorující kusy, trošku je to pomuchlá a bude konečně definitivně po všem.
Potkala jsem dva exempláře místní omladiny. Vezli kárku s plastem do tříděného odpadu. Oba svorně tvrdili, že pandemie je naučila nemít rádi lidi. Když jedou autobusem a je tam plno, rádi si tu roušku nasadí, aby nemuseli čmuchat, co z těch cizích lidí jde. To jsme to dopracovali. Sociální fobie a jiné psychiatrické diagnózy zřejmě budou normou, zdá se... Kolik z nás si asi náhubky a desinfekce dobrovolně ponechá? Jednou budeme udiveným vnoučátkům vyprávět pohádky o šíleně nehygienickém životě před velkou čínskou nákazou.
Máme tady velkou katastrofu. Zůze se rozbil psací stroj, páska jí při psaní nevyskočí pod klapku s písmenkem. Nemůže tak pokračovat v práci na románu. A u počítače sedět nechce. Nějakou dobu to koumala a snažila se v důmyslném mechanismu najít závadu. Nakonec poruchu objevil a provizorně spravil Míra. Budoucnost naší dcery je dočasně zachráněna!
Já si dneska našla čas jen pro sebe a zalezla jsem si po dlouhé době s knihou o tichu a za večer ji celou přečetla. Josef Formánek je můj oblíbený spisovatel. Prochlastal se až k osvícení. Promluvil k němu Bůh. Říkám si, jestli to není nakonec nejjednodušší a nejrychlejší způsob. Jestli si to my, co tady slušňácky kloužeme opatrně po povrchu, zbytečně svou cestu neztěžujeme.
Ale chlastat kvůli tomu asi stejně nezačnu.