Deník z Čechanu

Sedíme na trávě, ve stínu pod stromy. Kousek od nás leží mrtvý holub. Kuba do něj zkouší píchat klackem, ale Bětka ho po chvíli okřikuje, ať má taky trochu úcty k mrtvému tvorovi. "To je jako kdybys dloubal do dědy."

Konečně se udělalo teplo, vyrazili jsme na krásný nedělní výlet do přírody. Kamkoliv se teď, když je všechno ostatní zavřené a zakázané, vrtnete, potkáte davy lidí. Ale myslím, že nikomu nevadí. Najednou jsme rádi spolu.

Sedm žen, tenké i tlusté, mladé i těsně před důchodem, mámy i nemámy, každá odjinud, každá jiná a přesto nás tolik spojuje. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu rozumět s holkama. A navíc tolika najednou.

Mám dvě pošty, na který se fakt bojim chodit. Třeboňskou a Budějovickou. Jsou tam totiž děsně protivný báby. Posledně mi jedna odmítla poslat balíček s knihama, protože do něj dokázala strčit prst. To jako vážně?

Čína hlásí za první čtvrtletí roku rekordní růst HDP o 18,2%. Dolarových miliardářů v zemi draka vloni přibylo hnedle 257, je jich už 878. Máme jim to přát, né závidět. Že jo. A tak jsme dali nejlidnatější zemi světa taky vydělat.

Nemáme nálepku, nevyvezli nám popelnici. Šla jsem zaplatit na úřad. Když jsem odcházela, paní, co tam pracuje mi říká, že máme dodat číslo čipu, jméno, rasu a barvu našeho psa. Čuměla jsem jak puk a odkývala, že pošlu mailem.

Určitě jste celý den trnuli, jestli ještě dýchám a jestli se dočkáte dalšího zápisu. Jsem tu a značně se mi ulevilo. Podpaží bolí už jen trochu. Budu žít. Jsem zvláštní tvor. Babky před krámem probírají, jaké má kdo nové boty a já při luxování obýváku řešim všechny problémy světa a záchranu planety před jistou zkázou. V hlavě se mi...

Takže já. Ráno jsem zavezla děti do školy, i srnec nás u cesty pozdravil... a když jsem přijela domů, našla jsem si v podpaží bolestivou bouličku. Rakovina. Umřu. To, čeho se nejvíc bojim. Nechám tu děti, budou vyrůstat bez mámy.

Sedíte doma a chodí vám zprávy od známých. O úmrtí blízkých na embolii po vakcíně. A říkáte si, jestli se ten svět už úplně zbláznil... Kvůli ochraně před nemocí, která postihuje hlavně staré a nemocné mají následky mladí a zdraví.

Mužík už delší dobu řeší naší slepičí partu. Kvočny pouštíme na louky za chalupou, aby si nahrabaly a nazobaly trávu. Jsou pak spokojenější a mají pěkně oranžové žloutky. Jenže - ty blbý pipky...