Deník Antivakserky 24 - Mýlit se je lidské

Jsou to zvláštní časy, už dva roky jsme svědky toho, že se imrvére všichni bez rozdílu, odborníci, neodborníci, mladí, staří, hloupí, chytří, mýlíme a sekáme ve svých odhadech. Když si vzpomeneme už jen na samotný začátek, jak jsme si roztomile mysleli, že celý problém sfoukneme za tři týdny a pak budeme žít jako dřív. Jak legrační jsme byli... Mohla bych teď dlouze vypisovat šňůru omylů a předpovědí, které nevyšly.

Mrazáky v ulicích, do nekonečna rostoucí křivky, ale i to, že nebudeme mít co jíst, že se všechno zhroutí, že 70% proočkovanost bude pro čínskou breberu konečná, že očkovaní budou padat jak hrušky, že neočkovaní budou umírat po tisících... Jako čerstvý příklad tu máme předpověď bývalého chvilkového ministra zdravotnictví a spoluautora prezidentského akvárka Prymuly. Že kolem Vánoc bude denně 50 tisíc nových případů a po novém roce bude prakticky po všem. Už nebude nikdo další, kdo by se mohl nakazit.

Střílíme slepými náboji, ale prožíváme je jako skutečné kulky.

Teď všechno nasvědčuje tomu, že celý bohatý svět (protože ti chudí na to naštěstí nemají) nevyhnutelně spěje k velmi ošklivé formě totality, kde se budeme muset donekonečna při jakékoli aktivitě prokazovat platnými kódy. Že se celý svět stane jednou velkou Čínou, kde je jízda vlakem za odměnu. Říkám si, jak dlouho nás bavilo šít roušky a vozit zdravotníkům do nemocnic vybrané pochoutky? I tohle přejde... 

Dovedu si představit, že ve městech, zejména v Praze, kde žije hodně intelektuálů, kteří z nějakého důvodu tak rádi uvěřili myšlenkám o nekonečném bezpečí založeném na eliminaci a kontrole těch, co jsou neposlušní, tudíž nebezpeční, se bez potvrzení za chvíli ani nevyčůráte. A dovedu si představit, že na malých městech a vesnicích, kde jsou lidé spíše zvyklí usuzovat podle toho, co vidí, zažívají a co je skutečně obklopuje, časem ochota plnit krávoviny vyprchá. Že se bude všechno dělat jen tak naoko, jako za minulého režimu. Každý budeme jednou nohou v kriminále, ale své cesty, jak prožít jakýs takýs život si najdeme. 

Ale ono by to nakonec nemuselo být jen špatné. Ti, co rádi plní pravidla, budou žít ve svém spokojeném Matrixu. Každé tři měsíce nastoupí s celou rodinkou na další zcela bezpečné pigáro a my infekční se budeme družit a hledat jiné cesty. Bytové přednášky, bytová divadla, emigrace na chalupy, to vše už tu bylo... 

Četla jsem, jak se k dobrovolnému očkování postavili Rusové. Mají velmi nízkou proočkovanost, kolem 25 %. Nadělili jim tedy lockdown neočkovaných, jak je teď dobrým předvánočním zvykem demokratických vlád. A co myslíte? Postavili se Rusové do front na Tečku jako u nás? Nepostavili. Nákupáky prý zejí prázdnotou a jelikož jsou národ zvyklý si vždy nějak poradit, vyprdli se jim i na práci. Zaměstnavatelé si velmi rychle spočítali, že bez zaměstnanců se průmysl zhroutí a rozhodli se uznávat i čestné prohlášení o doma provedeném testu. Navíc každý Rus chodí na rok na povinný vojenský výcvik, a tak si vláda sakra rozmyslí, jestli chce chlapíka naštvat nebo ne. 

Možná se společnost rozloupne na dvě paralelní reality, jednu matrixovou a druhou podsvětní. Obě budou fungovat svým způsobem a nebudou do sebe zasahovat. Zkrátka my a naše děti se už do muzea nepodíváme. Ale třeba se zase vytvoří prostor pro využití našich jedinečných talentů. To, co doteď nemělo žádnou hodnotu, různé to háčkování, pletení, šití, léčení bylinkami, domácí porody... najednou bude pro lidi z podsvětí konečně potřeba. Jen nevim, kdo nám tu bude operovat ty zanícený slepý střeva a ucpaný žlučníky. Asi Hnízdil se Šmuclerem. Si udělaj bytovou univerzitu.

Ale i já se pravděpodobně mýlim. A bude to úplně jinak.