Deník Antivakserky 5 - Odvahu nebo pohodlí?
Ani podezřele plné parkoviště v Budějovicích nás netrklo. V sobotu odpoledne bývá ve městě jako po vymření. Zkrátim to, už jsou vánoční trhy. A my byli u toho!!! Probíhají poslední úpravy, stromeček se dostrojuje a připravuje se kluziště. Děti se projely na ruském kole, koupily si totálně předražený balónky, i trdelník padl. Náměstí plné lidí.
Chodím s nastraženýma ušima, zajímá mě, co si lidi povídaj. Rozhovory začínají většinou tím, že honem jsme šli na trh, než to zase všechno zavřou. "To snad už né", zní pokaždé nejistá odpověď. Muž, čekající na manželku s dětmi, až se dokolotočí, vypráví kamarádům, že z Prahy vždycky jezdili do Vídně, ale tam to teď nejde. A tady jsou dokonce rychleji. Mezi větami zaslechnu, že jeho žena není očkovaná. Potkali jsme i pana flašinetáře, co už jsem vám o něm psala, jak vždycky vyhrává na mostě pod krumlovským zámkem. Ptám se ho, jaká byla sezóna. Odpovídá, že nic moc a zanadává na vládu. Naději nevidí ani v té nové.
Kolem procházející pochůzkář se zastaví na pokec s postarším pánem. "No jo, někdo to dělat musí. Za chvíli mě tady kluci vyzvednou. Obešel jsem to dvakrát a potkal asi pět známých. Rozhodl jsem se bejt pokusnej králík a naočkoval se, ale vim, že to stejně můžu přenášet, jen snad nebudu mít kdyžtak tak těžkej průběh..."
---
Nabírám síly. Prodírám se temnotou, do které mi svítí jen malilinký paprsek naděje. Matka lvice se připravuje ochránit sebe a své děti, když to bude potřeba a vypadá to, že moje chvíle pravdy se nečekaně rychle blíží. Mé myšlenky zacházejí v těch nejděsivějších úvahách až do krajnosti, jsem s Miladou Horákovou, s jejím příběhem matky, která opustí své dítě. Protože i tak to může skončit. Bojím se, třesu se strachy, aby to tu nebylo jako v osmašedesátém, kdy po krátkém závanu svobody přijely tanky a režim se utužil na dalších dvacet let.
Rodí se ve mně odvaha. Odvaha udělat to, co bude potřeba. Vystoupit z davu, když se ostatní bojí. A věřit, že se nakonec přidají. Konečně i psaní tohoto blogu je už pro mě hodně o odvaze. Nejdu právě s proudem...
Přemýšlím o hrdinství. Hrdinové, které dnes obdivujeme, byli ve své době vždy na jednu stranu obdivováni a na stranu druhou mocnými nenáviděni. Takový Hus, Horáková, Havel... doplňte podle sebe... když žili, byli pro režim pěknou osinou v zadku. Veřejně zostuzováni ctihodnými občany. Všichni měli možnost odvolat, žít někde v ústraní svůj život, ale neudělali to. Stáli pevně na svém vnitřním přesvědčení a nepodvolili se ani pod hrozbou fyzického trestu.
I dnes tu máme hrdiny, první vystoupil Dan Landa. Vyprávěl, jak se poradil s manželkou, že tohle je bitva, ze které se nemusí vrátit živ, ale přesto jít musí. Protože když zůstane v pohodlíčku svého domova, nakonec se může stát, že život nás všech bude k nesnesení. Mám ho ráda, jeho písničky mě, fanynku Nedvědů a Věrky Martinové, naučil poslouchat můj muž. Opovrhovala jsem jím, bála se ho. Jenže ty písničky... jsou dokonalý, texty, prostě všechno... Krysař... Líbí se mi, že je drsňák s velkým srdcem.
Už dávno burcuje k národní hrdosti, k hrdému občanství. A to se dnes nenosí. Dnes jsme přece spokojení univerzální občani, jednotní, uniformní. Všichni stejní, se stejným názorem. A kdo ne, toho ukloveme, zničíme, znemožníme. Líbí se mi, jak burcuje chlapy. Kluci se tu už dlouho vychovávají zženštilým způsobem. Dospělí chlapi nemají vůbec koule. Sedí a čekají, co jim kdo poručí... Jsou slušní, poslušní, slabí.
Dneska na mě z mediálního prostoru vykoukl jeden fakt statečnej mužskej - Karel Janeček. Jeho projev na Slavíkách a reklama na tuto soutěž s dost jasným poselstvím. Před publikem plným vyšňořených umělců, s obličeji zakrytými respirátory, promluvil o tom, že nemáme podléhat strachu a tlaku na očkování našich dětí proti nemoci, která je neohrožuje, že máme být odvážní... To chtělo sakra kuráž v dnešní době. Udělal to geniálně, díky sponzorství si koupil proslov v celostátní televizi, protože jako miliardář ze špatné party se tam prostě normálně nedostane. Nova se od jeho slov rychle distancovala. Já se tak těšim, až se to otočí.
V kotelně jsem našla Mladou frontu z 24. prosince 1989. To vám je balzám na duši. Pár dní po znovunastolení svobody se novináři učí psát, najednou můžou dělat rozhovory s lidmi, kteří byli doteď zapovězení. Na roztečkované fotografii právě Jiří Dientsbier a Hans-Dietrich Ganscher "společnou rukou přestřihávají ostnaté dráty dlouhého plotu". V článku na úvodní straně s názvem "Co člověku nelze vzít" jsou rozhovory s těmi, co se "nám starali o teplo". S chlapíky, kteří pro své nepohodlné názory skončili v kotelnách. Zaujala mě věta jednoho z nich: "Každý z nás se dostal v určité osobní rovině do konfliktu s režimem. Tomuto střetu nebylo možné, podle mého názoru, se vyhnout." Mám stejný pocit. Vypadá to, že neexistuje varianta, že by se očkovaní dle svého přání naočkovali, orespirátorovali a dali nám ostatním pokoj.
Nenechají nás být, dokud nedosáhnou svého. V Rakousku má být od února povinné očkování, kdo se nepodvolí, půjde do vězení. To abychom si zabalili pyžama a papuče. Spousta lidí tady obdivuje rakouský model a pochvalují si, jak jsou ti naši sousedi rozumní a poslušní, že nešvejkují jako my. A podotýkám, že i hodně inteligentních lidí... Doufám, že se do února podaří našim sousedům vzepřít, protože skutečnost je trochu jiná, než se nám říká. Vře to v celém západním světě. Demonstrace, protesty... V rakousku se prý chystá generální stávka. Jsem zvědavá, jestli i pak budou média dělat, jako že nic a do poslední chvíle všem lhát. Vždycky když ztratím naději, objeví se něco, čeho se můžu zase chytit a vydrápat se zpátky. Třeba chorvatský policista, který zastaví motorku jen proto, aby si mohl podat ruku s protestujícími.
Historii píší vítězové. Co budou o dnešní době asi v učebnicích číst naše pravnoučata? Budou oslavovat, jak bylo pro dobro všech zatočeno s neposlušnými občany? Žádný takový příběh z dějáku neznám.
Musíme věřit, že nedostatek odvahy nám tentokrát bude i ku prospěchu. Že ti nahoře nebudou mít koule na to, dotáhnout svůj ďábelský plán do konce a pustí k řešení situace s covidem konečně opravdové odborníky. Takové, kteří nemají byznys na vakcínách, testech, respirátorech a opatřeních.
Ty, kteří se odvážně a statečně ozývají a nabízejí řešení, i když tím riskují své kariéry.