Deník Antivakserky 6 - Čistému vše čisté

Moje maniodeprese dosahuje vrcholu. Ráno po probuzení - klasika - pocit, že pořád spim a uvízla jsem v blbym snu. A pak už se to střídá. Chvíle parádní euforie, že čím dál víc lidí se ozývá a tu nenávist a zlobu odmítá, plynule přechází v šílenou hrůzu, že s náma stejně nakonec zatočej. 

Od zítřka se my neočkovaní definitivně stáváme občany druhé kategorie. Nesmíme do hospod, kaváren, do kina, do divadla, ke kadeřnici, do bazénu... Můžeme vlastně jen nakupovat. Jsem ráda, že jsem si přečetla vyjádření vládní zmocněnkyně pro lidská práva, ve kterém pochybující občany ujistila, že k žádnému zvýhodňování očkovaných určitě nedojde. Ulevilo se mi. Ulevilo se mi, že tahle vláda už konečně brzy zmizí jednou pro vždy.

Někdy ve středu jsem si uvědomila, že jsem byla zase hodná holčička a že jsme dlouho vůbec nikam nechodili. Pozdě bycha honiti... Odteď už budeme mít utrum, a tak jsem na poslední chvíli udělala radost dětem a vyvenčila mužíka. Ani ve skákací aréně, ani v kině nás nekontrolovali a náhubky neřešili. Třeba to s tou naší vaporizací nebude až zas tak žhavé.

Abych jen nefňukala. Další a další podniky se přidávají k iniciativě Volná zóna a vylepují kulaté zelené nálepky, kterými jasně deklarují, že obslouží každého bez podmínek, tak jak je nám zaručeno Ústavou. My máme v Budějovicích tři místa, kam můžeme případně zaplout. 

Hodně přemýšlím o tom, kolik lidí, kteří se zaštiťují ideály sametové revoluce a Havlem, nadšeně horuje pro povinné očkování. Co by na dnešní situaci náš první porevoluční prezident asi říkal? Byl by mezi prvními, kdo by pózoval s jehlou v rameni? Jako Dalajláma, Papež nebo třeba Arnold Schwarzenegger? Taky by zastával názor, že obyčejný člověk není v některých situacích schopen posoudit, co je pro něj a pro celek dobré a musí se mu to poručit? Hodně o tom pochybuju. I když tahle doba mimo jiné ukazuje, že nemáme nikoho obdivovat, nikoho stavět na piedestal. Jsme jenom lidé a můžeme se mýlit. Zejména, když je s námi manipulováno ze všech stran a je apelováno na nejhlubší strachy a obavy. A zejména, když už jsme staříci nad hrobem, co se třesou o svůj život. 

Mám jednu známou, byla krátce mojí úplně první šéfovou v agentuře, zabývající se ovlivňováním veřejného mínění, americky public relations. Její práce spočívala v tom, že s novináři domlouvala, co mají psát a říkat, aby si lidé mysleli, to co její klienti chtějí. Už to mi vlastně příjde z dnešního pohledu zvrhlé. Člověk v novinách a rozhlase vždycky hledal pravdu, ne skrytou manipulaci. Dělala jsem tam tenkrát hned po hotelovce sekretářku. Naštěstí brzy přijel princ na bílém koni a odvezl si mě žít šťastně až do smrti. Já se na to nicnedělání fakt nehodila. Ale... zpátky k šéfce, měla za sebou pobyt v rakouském táboře pro emigranty, když těsně před revolucí utíkala před komunistickým režimem. Byla novinářka a myslím, že dobrá. 

Po dvaceti letech se mi najednou zjevila na facebooku. V mezičase odhalovala ruské troly a postupy, kterými Rusové ovlivňují veřejné mínění u nás a ve světě. Napsala i knihy. Její texty jsou pro mě nesrozumitelné a její dedukce vůbec nechápu, ale co je na ní fascinující nejvíc, je zcela nekritický postoj k pandemii. Pro vakcínu běžela jako první. Když naočkovala dceru, slavila. Ať si každý dělá, co chce, ale co mě na ní nejvíc krká je, jak celou dobu nešetří výsměchem a opovržením ke všem odmítačům. Je totiž přesvědčená o tom, že včeličku tolik prospěšnou nechceme jen proto, že nám to nakukali bratři z východu ve snaze nás tady všechny nechat pochcípat na covid. Se svým odvážným názorem zjevně není nějakou osamělou běžkyní, má spoustu následovníků a podporovatelů. Ráda se samozřejmě také vysmívá všem, co následují různé guruy a sektáře a taky esoterikům. No, jistě vám docvaklo, že naživo bysme se nesnesly.

Přemýšlela jsem o tom, co tak hrozného se stalo s některými lidmi, kteří se osobně zúčastnili revoluce a nastolení svobody v naší krásné zemi. Že tak rádi teď opouštějí demokratické ideály a ocitají se na straně těch privilegovaných, kteří mohou shora shlížet na hlupáky pod sebou a utlačovat je pro jejich dobro. Co se změnilo? Zestárli. V době revoluce byli mladí, plní ideálů a neměli co ztratit. Po letech už mají nějaké postavení, majetek, děti. Jsou značně okoralí, ostřílení životem a o to vše, co dokázali a nashromáždili, se třesou. A navíc léta všude a na všech hledali špínu. Až se sami stali špinavými.

A ani to nevidí.