Deník Antivakserky 51 - Obutá neobutá

Je o mě velký zájem, množí se dotazy (už byly dva), jestli ho mám a nebo nemám. Přátelé, tomu neuvěříte. Přišel mi výsledek. Oblečená neoblečená, obutá neobutá, učesaná neučesaná. Můj test je hraniční, nelze z něj určit, jestli je pozitivní nebo negativní. Když dovalim žádanku od lékaře nebo z hygieny, udělají mi další test zdarma. Lékaře nemám a nechci mít, protože až jednou půjde do tuhého a různé genetické zlepšováky budou povinné, raději bych nebyla v žádném seznamu. A volat na hygienu... Na úvodní straně mají výzvu, ať se všichni nechají očkovat. Ti tam na mě čekají!

Když jsem ten cimrmanovskej výsledek viděla, napadlo mě, že už toho mam fakt dost. Že se jim na to můžu vy... Ale dám tomu ještě jednu šanci, přeci jen ta vidina kina, bazénu, divadla, a vůbec, mě láká!

Neuváženě jsem sondovala, jak je to s průběhy oné choroby u různých kamarádek. Zjevně jsem to neměla dělat, protože rady typu: "Druhej tejden se to může hrozně zhoršit, ale nepanikař, až budeš mít pocit, že se ti slepujou plíce. Dojdi se nadýchat studeného vzduchu." nebo "Víš jaký vitamíny máš brát? Tak si je všechny zdvojnásob!" nebo "Fakt hodně odpočívej, nic si neplánuj, tahle nemoc je fakt zrádná!" mě moc nepovzbudily.

Už neležim, je mi vlastně docela dobře. Ale u oběda jsem pro něco šla a zamotala se mi tak nějak podivně kebule. "Tak už je to tady!" Tíže na prsou přišla za chvíli.

Povídala jsem si s jednou kamarádkou o příznacích: "Každý to má úplně jinak, má jiné průběhy a jiné příznaky a člověk fakt nikdy neví." Oukej, takže tu máme nemoc, která je u každého úplně jiná. Nezlobte se, ale kdybych vám o žloutence řekla, že někomu se projevuje jako beďar na uchu, asi byste mě za úplnou odbornici nepovažovali. Každá nemoc má už po desetiletí své jasně dané projevy. A hotovo. Tahle je výjimka. Nechci se rouhat, ale když se tak pozoruju, připadá mi to celé fakt hodně o strachu.

Jak by vypadalo moje marodění před třemi lety, kdy jsme se nebáli kašlat a když měl člověk chřipku, neběžel hned sepisovat závěť? Když nebyly mrtvoly v televizi a lékaři vás normálně léčili? Když jste nemusel čelit nenávisti kvůli tomu, že máte chrchel? Když se lidi nedusili v zobákách a nepatlali se desinfekcí jak diví? Když jsme se potkávali a svou imunitu takto k vyšší odolnosti trénovali?

Kamarádka mi vyprávěla příběh. Obézní, starší žena s cukrovkou, jasná adeptka na ventilátor. Začala se při koráči dusit. Přivolaní záchranáři jí změřili oxymetrem saturaci kyslíkem. Byla tak akurát. Poradili jí, ať si vezme Neurol na nervy a hlavně se uklidní.

Po telefonu jsem měla terapii s jednou paní, vyprávěla mi o svém manželovi. Nemůže chodit do práce, protože má závažné panické ataky. Má naprosto přesné projevy infarktu myokardu. Umírá na něj klidně několikrát do měsíce. A přitom je zdráv. Jeho tělo pod vlivem přílišného pracovního stresu vytvoří dokonalé utrpení, naprosto se vším všudy. Naše tělo je totiž fakt dokonalé.

Zůza včera v čítance objevila parádní textík o českém spisovateli, cestovateli a botanikovi A. V. Fričovi, který žil v letech 1881-1942.  "Při své třetí cestě pobýval Frič u kmene Čemakoků, mezi nimiž řádila neznámá nemoc. Frič vzal s sebou do Čech nemocného přítele, indiána Čerwiuše, pro kterého představovalo setkání se západní civilizací šok - nerozuměl jazyku, poprvé v životě viděl led, sníh, vysoké domy, tunely, elektrické osvětlení, policii, žebráky... Po svém návratu domů vyprávěl o svých zážitcích Čamakokům, ti mu ale nevěřili, označili ho za největšího lháře všech dob a vypudili ho z kmene pryč." Desinformátor musí zmizet!

I naše doba má své Čerwiuše...