Třeboňské Lůrdy

Jak se tak snadno zakecám se všim, co přede mnou neuteče, někdy před rokem jsem narazila na sympatického usměvavého pána na benzínce. Tankuje, zametá a v zimě odklízí sníh. Nám, ženským v nouzi, navíc vyměňuje žárovky a doplňuje naprosto nepotřebné kapaliny. A také rád poradí, kde máte otevřít nádrž, když najednou prostě vůbec nevíte, kde tu páčku dneska máte. 

Zavedu s ním řeč na jeho džob, jestli ho jako tahle práce baví. Čekám, že začne hudrovat, jak musí bejt pořád venku, v zimě, v horku, pořád na nohách… Votravovat lidi, jestli chtěj natankovat.

"Tohle že je práce? Pro mě je to zábava, víte co jsem dělal předtím?"

A přeochotně začne vyprávět svůj příběh o tom, jak byl v Třeboni v lázních kvůli potížím se zády. Tak se mu u nás zalíbilo, že se doma rovnou rozvedl s manželkou. Stejně jim to už dávno neklapalo. Z dalekého severu se bez většího rozmýšlení přestěhoval až k nám na jih. Na severu je prý všechno stejně hrozně ošklivé a i lidi jsou na sebe zlí. Ne jako tady na jihu…

Práci si vyloženě vychvaloval. Proti celodennímu házení lopatou do jakéhosi stroje na recyklaci plastů je benzínka hotová procházka voňavou, zdravou, růžovou zahradou.

Střih o rok později.

"Diesel do plna, díky moc".

Nepamatuje si mě, přesto pokračuje v rozhovoru, jako by snad nikdy neskončil. Pořád je spokojen jak s benzínkou, tak i s jihem. A navíc má novou partnerku.

"Víte, co se mi stalo? Nedávno tak ležíme s přítelkyní v posteli..." 
Mno, tenhle začátek historky se mi moc nezdá. Ale pán se nedá zastavit.

"A já se chci otočit a najednou mi v té mé chromé páteři lupne tak, že jsem si myslel, že jsem se přelomil. Letěl jsem k doktorovi a víte co? Ta plotýnka se vrátila zpátky! Jsem teď úplně zdravej!"

Je to tak: Když odstraníte příčinu, zmizí vaše nemoc.