Můj Blog

Takhle zamračený obličej jsem snad ještě neviděla. Jako by ten člověk na tvářích nosil pětikilové závaží. Ani v okamžiku, kdy se pokusí o úsměv, se ty jeho pytle nepohnou ani o minimální kousek.

"Tak, rozhodnutá?"
"Ano," odpovím a svírá se mi hrdlo.

Další noční výlet sanitkou. Celou noc strávil v bolestech na lavici na chodbě pohotovosti.

Jak se tak snadno zakecám se všim, co přede mnou neuteče, někdy před rokem jsem narazila na sympatického usměvavého pána na benzínce. Tankuje, zametá a v zimě odklízí sníh. Nám, ženským v nouzi, navíc vyměňuje žárovky a doplňuje naprosto nepotřebné kapaliny. A také rád poradí, kde máte otevřít nádrž, když najednou prostě vůbec nevíte, kde tu páčku...

"Tak co, už máte pěkně všechno nachystáno? Dárky nakoupeny?" zeptá se mladík v indické restauraci s neskrývaným výsměchem v hlase."A vy? Slavíte vůbec Vánoce?" zeptám se ho místo odpovědi, protože mi najednou dojde, že asi né."Ne, rozhodně ne. I když ani nám se to nevyhne, v nákupáku si tu fotku před stromečkem taky uděláme... Ale tahat si domu...

"Ty cesty hrozně kloužou, to bylo hrozný se sem dostat."

"Můžu se k vám přidat?", ptá se nás chlap přibližně mého věku ve svítivě růžových plavkách.

Při pátrání po smyslu života každý narazíme na něco jiného. Pro někoho je to vydělávání peněz, sbírání vztahů, starání se o děti a pro někoho třeba cestování a poznávání nových míst. Ale o všechno nakonec přijdeme, zážitky nám vezme slábnoucí paměť a všechno ostatní nakonec stáří a neodvratná smrt. Když tak ale budeme ležet na své smrtelné posteli,...

Před několika týdny jsem jela autem do 6 kilometrů vzdáleného městečka vyzvednout naší Zůzu na nádraží, vracela se ze skautské výpravy. Na kopci za vedlejší vesnicí jsem u silnice zahlédla chlapíka s kanystrem v ruce. Šel stejným směrem jako já.

Všechno se neustále mění. Když se nad tím zamyslíme, tak pokaždé, když mrkneme, otevíráme oči do nového světa. Je kompletně proměněný, jiný, nový. A po dalším mrknutí zas. A zas. A zas. Vidíme vlastně film, který se skládá z nekonečného počtu rozdílných okének. Jedno okénko za druhým. A každé je trochu jiné.

Nedávno jedna dobrá duše napsala mému muži komentář k jednomu z jeho velmi starých obrovských obrazů, že se jí nelíbí. Jako důvod uvedla to, že se jí nedaří ho zpozitivnit. Obraz! Dosyta jsem se té ezoptákovině nasmála a nechala to být. Jenže pak...